Pokračujeme v minisérii článků o soucitu k sobě samé. V tomto dílu si zvědomíš, odkud soucit přichází, co je jeho zdrojem a jak se s tímto zdrojem spojit.
Cítím. Sou-cítím.
Co je to vlastně soucit? Je to vlastnost? Je to nějaký druh energie? Je to nějaký ideál, o který je vhodné v životě usilovat? Soucit je v první řadě úplně přirozená “věc”. Je to přirozená součást Tebe, Tvého vědomí. Uvědomíš-li si, kdo doopravdy jsi, jsi automaticky soucitná/ý. Neboli: jsi-li sám/a sebou, jsi automaticky soucitná/ý. Pojďme si to trochu rozebrat a následně přenést do praktického života běžného člověka západního typu.
Zvu Tě, abys tento článek četl/a s velkou mírou otevřenosti, protože v jistých ohledech představuje dost velkou výzvu běžnému způsobu smýšlení “o tom, jak se věci mají”.
Začnu zase od jógy. Není náhoda, že sanskrtské slovo pro vědomí, uvědomování je “čit”. V češtině, která patří do skupiny indoevropských jazyků, máme “cit”. Naučili jsme se o citu, cítění smýšlet jako o “cítění něčeho”. Cítím se špatně. Cítím se dobře. Cítím smutek… Ale co když si dáš pár nádechů a výdechů, uvědomíš si sebe sama tak, jak právě jsi, bez snahy to jakkoli měnit a pak si sám/a pro sebe vyslovíš formuli “Cítím.” Jenom cítím. Bez čehokoli dalšího. Vyzkoušej to. Pozoruj to. Je to Tvůj lístek k uvědomění si vědomí, tedy k uvědomění si sám/a sebe ve svém plném potenciálu.
Když jenom cítíš neboli “čuješ”, rozšiřuje se Tvá kapacita uvědomování, aniž bys u toho musel/a cokoli dělat, o čemkoli přemýšlet nebo čemukoli (hlavou) rozumět. Když si uvědomuješ sebe sama, svou pravou podstatu, vnímáš také jednotu se vším ostatním, co existuje. Tvé vědomí je součástí jednoho univerzálního vědomí, stejně jako vědomí Tvých blízkých či vědomí člověka žijícího na druhém konci světa. Je-li vědomí cit, pak tato jeho kvalita propojení všeho, co existuje, je jednoduše sou-cit. Soucit je kvalitou, stavem vědomí, Ty sám/a jsi vědomí, takže Ty jsi i soucit.
Soucit je s Tebou stále, můžeš si ho dát kdykoli
Dává Ti to smysl? Ať už ano, nebo tak úplně ne, pojď se teď se mnou podívat na praktičtější rovinu celé věci. V předchozím díle této minisérie jsem napsala, že soucit může přijít na scénu ve chvíli, kdy si uvědomíš, že nejsi obětí okolností, ale tvůrkyní (tvůrcem) své reality. Uvědomíš. Schopnost uvědomovat si patří k Tvému pravému já. Uvědomovat si znamená být v kontaktu se zdrojem svého nekonečného potenciálu. Tvoje pravé já si uvědomuje. Tvoje duše si uvědomuje. A Tvoje duše je také zdrojem soucitu, kterým můžeš nechat zaplavit svou existenci.
Jak už jsme naťukli v minulém dílu, pro svou lidskou zkušenost si duše bere na sebe několik obalů (tělo, energie, mysl atd.), které všechny zkreslují pravdu o tom, že jsi ve skutečnosti neomezeným vědomím, jiskrou boží, součástí Stvořitele samotného. Toto zkreslení je běžnou součástí zkušenosti lidské existence, která je naprosto unikátní a v celém Vesmíru jedinečná.
Řekněme si narovinu, že kdyby všechna ta zkreslení, celá iluze o tom, jak funguješ Ty a celý svět, najednou zmizely, ale zároveň jsi pořád zůstal/a v lidském těle, ocitneš se v takovém stavu, který se nedá dlouhodobě vydržet (a i z krátkodobých zážitků se někteří lidé zbláznili).
I proto nám byl dán dar svobodné vůle a možnost odhalovat zkreslení a iluze hezky postupně, svým tempem. Zároveň ale v každé situaci, kterou prožíváš a procházíš, jsi pořád svým Nejvyšším Já, které ví, jaký je Tvůj život v plném potenciálu a bez omezení. V každé situaci jsi tudíž i zdrojem soucitu k sobě samé/mu, pokud se tak rozhodneš uvědomovat. A to je všechno, co potřebuješ k tomu, abys mohl/a nechat sám/a sebe zaplavit soucitem vycházejícím přímo z Tvé duše, Tvého Nejvyššího já.
Můžeš. Prostě o to požádej.
Můžeš to udělat dokonce i pokud Ti vše výše napsané připadá pořád nesrozumitelné. Zvědom si nějakou situaci, která pro Tebe aktuálně není komfortní. Ve které Ti není dobře. Dej si pár nádechů a výdechů, nalaď se na svoje tělo, na sebe a pak ÚPLNĚ JEDNODUŠE POŽÁDEJ SVÉ NEJVYŠŠÍ JÁ, SVOU DUŠI, ABY VYSTOUPILA DO POPŘEDÍ. A požádej v duchu: “Mé Nejvyšší Já, má duše, ukaž mi prosím, kým jsem, když se tato situace vyřeší.” A počkej. Neanalyzuj, nepřemýšlej, chvíli setrvej a nechej vše být tak, jak to je. Možná se dostaví okamžitá úleva, možná obdržíš nějaký vhled. Možná se teď hned nestane nic, ale později během dne se situace sama “zázračně” vyřeší nebo uvolní.
Věz, že Tvoje duše chce vždycky to nejlepší, chce tady na Zemi naplnit svůj potenciál, sdílet své dary. A na Tobě je si to dovolit.
Pozvánka
V příštím a posledním díle této minisérie se podíváme na praxi sebesoucitných sezení, tedy na skvělou metodu, jak pomocí soucitu k sobě samé rozpouštět limity a bloky ve svém životě.
